Bývalý okres Příbram, jehož hranice i nadále vymezují působnost našeho státního okresního archivu, je co do své rozlohy největším ve Středočeském kraji. Na západě se táhne hřeben Brd, v nichž byl po druhé světové válce zřízen Vojenský výcvikový prostor Jince. Uzavření celé oblasti pro veřejnost s sebou přineslo nejen likvidaci několika brdských obcí (Kolvín, Přední a Zadní Záběhlá, Padrť), osamělých hájoven a mysliven a následné totální a nepřirozené vylidnění rozsáhlých lesních lokalit v samém nitru Čech, ale také neprůjezdnost místních komunikací, spojujících region s našimi jen pár kilometrů vzdálenými jihozápadními sousedy. Podbrdská část jižního Plzeňska, Rokycanska i Berounska prošla podobným hospodářským a kulturním vývojem jako Příbramsko a Rožmitálsko, ale mnoho sociálních i pracovních vazeb bylo v důsledku této uměle vytvořené bariéry porušeno.

Dalším mikroregionem je Březnicko, které svým charakterem zapadalo spíše do jihočeského Blatenska, s nímž bylo v minulosti spjato správními institucemi.

Řeka Vltava, protékající východní částí spravovaného území, představuje pomyslnou hranici mezi Dobříšskem a Novoknínskem ležícími nalevo od řeky a pravobřežním Sedlčanskem, jehož krajina i staletá příslušnost k lobkovickému panství Vysoký Chlumec bezesporu přispěly k tomu, že je v rámci našeho okresu až dosud všeobecně vnímáno jako svébytný historický celek.

V roce 1953 se někdejší archiv města Příbramě[1] stal základem nově vznikajícího archivu okresu Příbram. V souladu se zaváděním jednotné archivní organizace[2] dala 4. srpna 1954 rada Městského národního výboru v Příbrami formální souhlas a tento archiv byl sloučen s takzvaným „Archivem ONV“. Územní reorganizací v roce 1960 se rozšířila kompetence Okresního archivu v Příbrami na instituce ležící v právě zaniklých okresech Sedlčany a Dobříš, jejichž stávající okresní archivy byly deklarovány nejprve coby pobočky, z nichž se v 70. letech 20. století staly pouze odloučené depozitáře. První z nich sídlil na dobříšské faře, druhý na zámku Červený Hrádek u Sedlčan, do jehož adaptace byly v 80. letech 20. století vloženy značné prostředky s tím, že se stane hlavním depozitářem příbramského okresního archivu. V roce 1960 přešla do správy Okresního archivu v Příbrami také velká část bývalého soudního okresu Březnice a menší díly okresů Blatná, Hořovice a Písek. K 1. červenci 1974 byly z příbramského okresu a jeho archivu vyňaty Mníšek pod Brdy, Kytín a několik sousedních obcí, aby byly připojeny k okresu Praha-západ.

Okresní archiv od samého počátku sídlil sice v centru Příbrami, ale ve starém měšťanském domě společně se střediskem péče o pacienty s prokázanou tuberkulózou plic, kalmetizační stanicí a také s několika nájemnými byty.[3] Na nevhodnosti objektu nebylo nic neobvyklého, neboť téměř všechny okresní archivy na tom byly v těch letech podobně. Specialitou Příbrami však bylo, že představitelé „Rukapáně“, známé z knih Jana Drdy, se rozhodli už v druhé polovině 50. let 20. století udělat ze starého královského horního města moderní sídliště a zvolili taktiku postupné asanace historického jádra, spočívající v takřka úplném zbourání náměstí, pěti hlavních a několika menších ulic a vystavění panelových domů na jejich místě. Naštěstí pro město zůstala pro nedostek peněz stát alespoň hlavní Pražská ulice s přilehlými uličkami a také část Dlouhé ulice, v níž se nacházelo sídlo archivu. Po roce 1989 zde archiv zůstal, ale než se mohlo začít s opravou stávající budovy, zámek v Červeném Hrádku byl roku 1993 zrestituován a archivní fondy musely být během pouhých tří měsíců odvezeny. Jejich část pak byla provizorně uložena také v Nečíni, Narysově a Kamýku nad Vltavou. O myších, holubím trusu, velké vlhkosti, kolísání teplot a působení těchto faktorů na uskladněné písemnosti je zbytečné se zde rozepisovat. Okresní úřad byl jako zřizovatel archivu postaven před naléhavé rozhodnutí tento palčivý problém vyřešit dříve, než budou archiválie nenávratně zničeny. Zjevně i pod tíhou argumentů a v důsledku obratné diplomacie vedení archivu bylo už v roce 1994 rozhodnuto postavit za více než 50 miliónů korun novou účelovou archivní budovu, která byla slavnostně otevřena 27. února 1997 a v níž jsou konečně uloženy všechny fondy v podmínkách, jaké si bezesporu pro svou hodnotu zaslouží.

Nyní tedy sídlí státní okresní archiv na rozhraní staré a nové Příbrami, je snadno dostupný i pro zdravotně handicapované osoby a v blízkosti veřejné dopravy. Velký pozemek navíc poskytuje možnost budoucí přístavby dalšího depozitáře.[4] Od roku 2002, kdy proběhla reforma státní správy, se však rozšířilo dosavadní metodické vedení Státního oblastního archivu v Praze i na vedení hospodářské, a tak je případná další stavba v jeho kompetenci.

Díky šťastnému výběru architekta ing. Karla Cvrčka, nevšednímu výtvarnému ztvárnění a projektu ing. arch. Karla Petráně se archiv stal natolik nepřehlédnutelným orientačním bodem, že vešel ve všeobecnou povědomost obyvatel města, a to i těch, kteří se o archiválie nijak zvlášť nezajímají. Jak je důležité nepodceňovat estetickou stránku věcí kolem nás a přirozenou touhu lidí po harmonii se znovu potvrdilo zcela nedávno, kdy musely být pořízeny okenní mříže. Jejich výtvarný návrh koresponduje s původními dekorativními prvky budovy a jejich řemeslné zpracování je povýšilo na zcela nerušivý doplněk celé stavby.

První roky nového tisíciletí jsou šťastně za námi a nastal čas si všimnout změn, které s sebou přineslo a bezpochyby bude i nadále přinášet do našeho archivu.

V poslední době došlo i v naší badatelně ke krádeži archiválií, které se stávají velmi žádaným a finančně hodnotným sběratelským artiklem, a tato kauza vešla prostřednictvím detailního propírání v celostátních i místních médiích ve všeobecnou známost. Důsledkem celé záležitosti je striktní dodržování přísných pravidel pro půjčování archiválií, které je spojeno s nepříjemným prodloužením lhůty pro objednávání archiválií – pokud chce badatel studovat spisy, musí prostě počkat, až budou pročíslovány, což může při pracovní vytíženosti zaměstnanců trvat i několik týdnů. Badatelská veřejnost v našem archivu se přes počáteční nedůvěru k nově zavedeným bezpečnostním předpisům s novým stavem věci smířila i díky trpělivému přístupu ze strany personálu archivu. Jistě stojí za povšimnutí, že vážnost archivu v jejích očích naopak stoupla a badatelé přistupují k předkládaným archiváliím s mnohem větším respektem.

Nezpochybnitelným trendem posledních let je zvolna, leč trvale rostoucí zájem občanů o historii vlastní rodiny, obce a celého regionu, v němž žijí nebo z něhož pocházejí. Svědčí o tom počet badatelů, badatelských návštěv, množství dotazů a žádostí o rešerší. Proto se v našem archivu věnuje mimořádná pozornost předarchivní péči. Je třeba neustále apelovat na starosty jednotlivých obcí, ředitele škol, úřadů, firem i dalších institucí a v neposlední řadě i na administrátory farností, aby jako původci fondů přistupovali ke svým písemnostem s maximální odpovědností a postarali se, aby vše důležité zůstalo zachováno pro budoucí generace.

Jako velký problém se totiž například ukazuje nedůslednost odpovědných osob v případě zrušení školy. Stalo se, že opuštěná školní budova zůstala nějaký čas bez řádného zabezpečení, před prodejem soukromému subjektu nebyla důkladně prohlédnuta a některé archiválie zmizely beze stopy (nejspíš v kamnech). Jaké potíže však časem může občanům způsobit například ztráta pouhých několika let školních katalogů ze zrušené školy, si dokáže představit právě jen poučený okresní archivář, na kterého se lidé obracejí s nejrůznějšími a mnohdy velmi vážnými problémy, týkajícími se rodinných a příbuzenských vztahů, dědických a vlastnických záležitostí. I proto se jeví jako nanejvýš rozumné, že ustala jednání o skartaci třídních výkazů z jiných než prvních a posledních ročníků školy.

V rámci pořádacích prací se snažíme o zlepšení fyzického stavu archiválií. Velmi inspirativní je způsob, jakým se zachází (doslova v rukavičkách) s písemnostmi v bavorském státním archivu v Mnichově. Pečlivě tedy vybíráme archiválie, které nutně potřebují zásah odborného restaurátora. Jedná se o nákladnou záležitost, a tak se každoročně vyčleněné prostředky snadno vyčerpají. V poslední době se takto podařilo zachránit zdevastovanou knihu pohřbených na městském hřbitově v Příbrami z druhé poloviny devatenáctého a začátku dvacátého století. Tato kniha je vlastně jakousi společenskou galerií z let, kdy město zažívalo svůj největší hospodářský a kulturní rozkvět. Příbrami se v té době říkalo podbrdské Athény, těžba ve stříbrných dolech stále ještě dosahovala velmi dobrých výsledků a ve městě působila vysoká škola báňská, jejíž vliv na všechny sféry života je nezpochybnitelný a jejíž archiv byl bohužel po druhé světové válce převezen do Ostravy (nyní uložen v Zemském archivu v Opavě).

Další nedávno zrestaurované archiválie pocházejí z fondu Archiv města Nový Knín. Velká část písemností tohoto významného zlatohorního královského města se nedochovala vůbec, zbytek je ve velmi špatném stavu, zasažen plísněmi a podobně. Zrestaurována byla takřka rozpadlá městská kniha z poloviny 18. století. Dále jsme pro nedostatek jiných městských knih z přelomu 18. a 19. století nechali zrestaurovat také obecní počet, abychom zachovali alespoň přehled o tom, co se ve městě tehdy dělo, kdo se podílel na jeho správě, jak fungovalo městské hospodářství, škola, záduší, sociální péče atd. Také jsme využili možnost, kterou nabízejí restaurátorské školy, a svěřili jsme jejich studentům k bezplatnému restaurování další novoknínské archiválie. Plně důvěřujeme pedagogům, že se společně s žáky postarají o jejich záchranu.

Naprostou většinu archiválií však musíme očistit vlastními silami. Mechanické nečistoty odstraňujeme v komoře s odsáváním jemným štětcem a pokud je třeba, archiválie vkládáme do komory se síty, v níž se působením par butanolu při stanovené teplotě konzervují chemicky. Práce je to poměrně nenáročná, ale velmi zdlouhavá a vyžaduje značnou trpělivost.

Snaha o systematičnost pořádání podle ročního plánu je často narušována neodkladnými pracemi, mezi něž v poslední době patřila delimitace ze státního oblastního archivu, následné očištění a zpracování druhopisů matrik, delimitace spisů okresního soudu v Březnici a státních notářství.

Státní okresní archiv Příbram spravoval ke konci roku 2008 1615 fondů (sbírek), celkem 3257 běžných metrů archiválií. Vzhledem k neutěšené situaci archivu v desetiletích před postavením nové archivní budovy považujeme za velký úspěch, že již máme zpracovánu více než čtvrtinu fondů a zpracovanost fondů každým rokem roste. Velký důraz se u nás klade na digitalizaci, jen v loňském roce bylo pořízeno….000. Přednostně se digitalizují frekventované archiválie – kroniky obcí, škol, spolků, far, oblíbené regionální noviny a časopisy a také archiválie zrestaurované, u nichž se tímto způsobem zamezí jejich opětovnému poškozování.

Reforma a decentralizace vysokého školství přivádějí do našeho archivu značný počet studentů, kteří z našich fondů a knihovny s více než 20 000 svazky čerpají informace pro své bakalářské a diplomové práce. Specifickou skupinu představují studenti historických věd a archivnictví, kteří u nás každoročně vykonávají svou povinnou praxi. Kromě seznámení se s provozem archivu se podílejí kupříkladu na pořádání fondu obce, k níž je pojí nějaký vztah, osvojují si práci s pořádacími programy, umožňujeme jim studium dalších archiválií, o něž projeví zájem. Udržujeme kontakty s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze a Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, jejichž studenti k nám přicházejí nejčastěji, aby jejich praxe byla přínosem nejen pro ně, ale i pro archiv.

Studenti středních škol i žáci nejvyšších ročníků základních škol přicházejí do archivu v rámci exkurzí. Zaujmout tuto věkovou kategorii nebývá vždy snadné a vyžaduje to od průvodce značnou dávku sebereflexe. Cílem těchto setkání je ukázat teenagerům na vhodných a pokud možno zábavných příkladech smysl existence archivů, důležitost pořádku v písemných dokumentech, které je budou provázet po celý život, nenásilně je upozornit na dějiny prostředí, v němž žijí, a dopřát jim možnost vidět na vlastní oči i velmi cenné archiválie – listiny, městské knihy, kroniky a podobně. Pořádání těchto exkurzí stejně jako dalších veřejných akcí – přednášek, konferencí a výstav umožňuje sál a prostorná vstupní hala archivu, které pro ně představují velmi kultivované a důstojné prostředí.

Trvalou prezentací je bezesporu sborník Podbrdsko, který vychází jednou ročně ve spolupráci s Hornickým muzeem v Příbrami, na jehož přípravě se podílejí kolegové ze spřátelených kulturních, vzdělávacích a dalších institucí celého regionu a který se těší velké oblibě veřejnosti stejně jako jeho řada pramenných monografií Fontes. V roce 2008 spatřil světlo světa již XV. svazek Podbrdska a nezbývá než doufat, že i v dalších letech se bude moci Státní okresní archiv v Příbrami ubírat směrem, který se v uplynulém období výborně osvědčil.