Na podzim roku 1949 byl přeměněn z iniciativy archiváře Dr. Josefa Nuhlíčka báňský depozitář Archivu ministerstva vnitra ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře na archivní depozitář pro staré soudní fondy ze středních Čech. Ty sem byly postupně svezeny z přeplněných depozitářů v Praze a ze spisoven některých soudů. Skutečný vznik archivu tak předběhl statutární akt vzniku, daný stejně jako u ostatních státních archivů vládním usnesením z 9. ledna 1950 o archivní službě.

Při rozsáhlých politických, organizačních a správních změnách toho období docházelo k ohrožení existence velkého množství písemností, které zůstaly na zrušených úřadech a organizacích, nebo byly vyvlastněny bývalým majitelům. Archiváři byli postaveni před profesionální úkol, zvládnout tuto mimořádnou situaci a zachránit ohrožené archiválie. Z tehdejších archivářů lze připomenout dr. Karla Bednaříka, dr. Jiřího Tywoniaka, Ivo Holla, Jaroslava Lameše, dr. Václava Šolleho, ale i řadu dalších, kteří si získali v tomto směru mimořádné zásluhy.

Počátky státního archivu pro střední Čechy byly obtížné. Chyběly ukládací prostory, neexistovalo základní archivní pracoviště. Krajskému národnímu výboru, do jehož působnosti byl vznikající archiv zařazen, trvalo 11 měsíců, než byla pro archiv uvolněna aspoň jedna místnost v budově KNV ve Zborovské ulici. Zde zůstal Krajský archiv celé 3 roky. Počáteční stav dvou archivářů se podařilo během těch let rozšířit na pět. Za archiváliemi se však muselo dojíždět, neboť depozitáře byly rozmístěny na řadě míst v Praze a v jejím okolí.

Pevnější základy dalo vládní nařízení o archivnictví z roku 1954. Archiv byl organizačně podřízen Krajské správě ministerstva vnitra a byl rozšířen počet jeho pracovníků. V roce 1955 bylo zřízeno Archivní oddělení při KSMV Praha s několika mladými absolventy Karlovy University, jemuž bylo uloženo pečovat o nově vznikající okresní archivy, vést evidenci archiválií a odborně zajišťovat archivnictví v kraji. V roce 1956 byl archiv pověřen péčí o archiválie zrušených pracovišť archivů ministerstva zemědělství a lesnictví v kraji.

Vývoj Státního oblastního archivu v Praze tehdy probíhal podobně, jako u ostatních státních oblastních archivů. Měl však i některé specifické rysy. Ve středních Čechách se více než kde jinde projevoval nedostatek archivních ukládacích prostorů. Za padesát let byl nucen archiv vystřídat více než 40 depozitářů v Praze a jejím okolí, z nichž některé nebyly ničím víc než provizóriem budovaným pro záchranu archiválií. Úporný boj o získání či uchování ukládacích prostorů, zdůvodňování a přesvědčování o nezbytnosti uchování archiválií, to vše bylo v té době denním údělem archivářů.

Dostavily se i úspěchy. Mezi ně patřilo získání objektu bývalého chorobince v Praze na Karlově v roce 1960, kde archiv našel sídlo své centrály na příštích 42 let. Podařilo se vytvořit pracoviště, které některým archivářům umožnilo v klidu přežít období politického pronásledování, pro řadu mladých a nadaných lidí se pak stalo odrazovým můstkem k další úspěšné životní dráze. Pro archiválie to pak znamenalo podstatné zlepšení ukládacích podmínek, i když ještě ne optimálních.

15 let po svém vzniku pečoval archiv o 13 tisíc běžných metrů archiválií. Převzetí nových archiválií znamenalo vždy velké úsilí, neboť chybělo místo k uložení. Vyžadovalo spoustu přesvědčování, zdůvodňování, improvizací a nakonec i fyzické dřiny. Do roku 1992 se podařilo zabezpečit dalších 7 tisíc běžných metrů. K rozhodujícímu obratu došlo až v druhé polovině devadesátých let, po výstavbě nových depozitářů v Archivním areálu. Umožnilo převzít do péče další archiválie, celkem 31.820 běžných metrů. Všechny jsou uloženy v optimálních podmínkách, vyhovujících nejpřísnějším normám. Mimořádné postavení získal archiv zejména po převzetí velkých archivních fondů hospodářského charakteru.

V prvních období po zřízení badatelny na Karlově vykazoval archiv asi 1900 studijních návštěv za rok, později až přes 4000 návštěv. Do badatelny s pouhými 26 místy se však museli zájemci o studium objednávat předem. Po získání nové badatelny v Archivním areálu s 53 místy u stolů a s vynikajícími studijními podmínkami se počet badatelů pronikavě zvýšil a dosahuje více než 7000 návštěv za rok. Mezi nimi je značné procento návštěvníků ze zahraničí. Velké množství zásadních informací poskytuje archiv pro orgány veřejné správy, organizace a zahraniční žadatele.

Archiv byl často využíván tvůrčími pracovníky televize, kinematografie i dalších sdělovacích prostředků. Na základě uchovaných archiválií vznikly nejen desítky dokumentárních pořadů, ale i některé hrané filmy. Z těch prvých připomeňme pořad BBC o Giacomo Casanovovi, některé části seriálu Počátky podnikání v Čechách, na základě dochovaných soudních spisů vznikly Případ Leopolda Hilsnera, pořad o zrádci parašutistů Čurdovi, Deník pana Pfitznera, dokument Baronka Sidonie Nádherná aneb Konec šlechty v Čechách, některé epizody ze seriálů Osudové okamžiky a Galerie podvodníků v Čechách, z hraných filmů seriál Svět, kde se nežebrá, některé motivy ze seriálu Četnické humoresky a Hříšní lidé města pražského, film Anděl s ďáblem v těle atd.

Účastí na celostátní výstavě archivních dokumentů v roce 1957 byla zahájena prezentace nejvzácnějších archivních dokumentů pro veřejnost. Pokračováním této tradice byly dvě výstavy v Lobkovickém paláci na Pražském hradě, obě založené na archivních dokumentech Státního oblastního archivu v Praze. Prvá byla Velká francouzská revoluce a české země – 200. výročí a uskutečnila se v roce 1989. Druhá v roce 1998 připomněla 200. výročí úmrtí Giacoma Casanovy a byla založena na písemné pozůstalosti, o kterou Státní oblastní archiv Praha pečuje. Obě jsou řazeny k významným výstavám těch let. Trvalým přínosem jsou jejich odborné katalogy. Po přestěhování do Archivního areálu a integraci okresních archivů byla v roce 2003 uspořádána úspěšná výstava Z pokladů středočeských archivů 1166-1990. Archiv zapůjčil v mnoha případech své dokumenty k výstavám v zahraničí (ve Francii, v NSR, ve Španělsku) i v České republice (např. Rudolf II. a Praha a řada dalších). Z menších archivem uspořádaných výstav lze uvést Hrdelní soudnictví v Čechách, Střední Čechy na starých mapách a plánech, Středočeské podnikové veduty a akcie, Historie křivoklátské myslivosti a desítky dalších.

Archiv měl v uplynulých desetiletích rozsáhlou publikační činnost. Vedle třísvazkového Průvodce po archivu a několika edic vydal už 27 svazků Středočeského sborníku historického, který umožňuje publikování vědeckých historických i populárních prací z regionu. Po začlenění státních okresních archivů k tomu přistoupily i historické sborníky a publikace dříve vydávané jednotlivými státními okresními archivy Středočeského kraje. Pracovníci Státního oblastního archivu uveřejnili rovněž stovky historických prací, z nichž celá řada vyšla i v zahraničí.

Novou etapu přineslo přestěhování Státního oblastního archivu do Archivního areálu na Chodovci, jedné z nejmodernějších archivních budov v Evropě, na přípravě jehož výstavby měli pracovníci Státního oblastního archivu Praze důležitý podíl.

Rozsáhlé změny si vynutila reorganizace veřejné správy v roce 2002. Státní oblastní archiv v Praze se stal organizační složkou státu, účetní jednotkou a současně správním úřadem. Bylo do něj začleněno 12 okresních archivů Středočeského kraje, které se staly jeho vnitřními organizačními jednotkami.


Vedoucí a po roce 1966 ředitelé Státního oblastního archivu v Praze:

1949-1955 PhDr. Josef Nuhlíček
1955-1965 Jaroslav Lameš
1966-1974 PhDr. Josef Nuhlíček
1974-2001 Bořivoj Indra, prom.ped.
2002-2008 PhDr. Václav Podaný
2008-dosud PhDr. Daniel Doležal, Ph.D.