Historie archivu
Až do vzniku jednotného archivního systému v polovině padesátých let dvacátého století existovalo na Podbalnicku několik odlišných typů archivů. Mezi nejvýznamnější a nejstarší patřily archivy zdejších měst a městeček, archivy patrimoniální správy a dále farní či cechovní archivy. Tyto archivy vznikly zejména na základě potřeby zřizovatelů zabezpečit důležité písemnosti, jež stvrzovaly různé právní nároky a vztahy. Po roce 1850 se síť archivů rozšířila o archivy státních úřadů, okresní samosprávy, soudů, finančních a berních úřadů, škol, spolků, družstev či hospodářských organizací a podniků.
Vzniku jednotlivých okresních archivů v padesátých letech dvacátého století předcházela krátká éra městských archivů jako institucí. Mezi nejvýznamnější podblanické městské archivy patřily především benešovský, vlašimský a votický. Éra městských archivů byla poznamenána velkou měrou improvizace a kvalita archivní práce závisela především na odborné zdatnosti a schopnostech správců jednotlivých archivů. Benešovským městským archivářem byl v roce 1949 jmenován mladý, iniciativní historik, tehdejší profesor sedlčanského gymnázia, Jiří Tywoniak (1919-1995), jenž se v následujícím půlstoletí stal vynikajícím organizátorem nejen archivní, ale i vlastivědné práce v celém regionu. Vlastní archiválie benešovského městského archivu byly uloženy v podkrovních místnostech benešovské radnice.
Poté, kdy byla v roce 1952 vytvořena jednotná soustava okresních archivů, vznikly na Podblanicku okresní archivy v Benešově, Vlašimi a ve Voticích. Jádrem benešovského okresního archivu, který byl v regionu nejvýznamnější, se stal benešovský městský archiv. Funkce okresního archiváře se ujal dosavadní správce městského archivu Jiří Tywoniak. V roce 1954 byl benešovský okresní archiv přestěhován do sídla okresního národního výboru, do budovy bývalé piaristické koleje. Jelikož tamní stísněné podmínky nebyly vhodné pro uložení archiválií, potýkali se benešovští archiváři v následujících letech s problémem nalezení vhodných objektů pro umístění depozitářů.
V roce 1960, v kontextu reorganizace státní správy, postupně splynuly benešovský, vlašimský a votický archiv do jediného celku: Okresního archivu v Benešově. Správou nového útvaru byla pověřena archivářka Olga Paulová. Po sloučení archivů zůstal archivní materiál v původních depozitářích na několika místech benešovského okresu. Práci archivářů tak nadále ztěžovalo dojíždění a časté stěhování archiválií mezi různými objekty. Archiválie byly v následujících letech umístěny například v depozitářích v Kondraci, Levíně, Lešanech, Olbramovicích či v Choceradech. Většina z depozitářů nevyhovovala základním předpokladům pro uložení archivního materiálu a ohrožovala nejen jejich fyzické zachování ale i zdraví archivářů.
V roce 1970 nahradil Olgu Paulovou ve funkci ředitele PhDr. Jaroslav Pánek, jenž v Benešově působil do roku 1975, poté archiv spravovala do roku 2013 PhDr. Eva Procházková. Na sklonku roku 2013 byl jmenován vedoucím archivu Mgr. Michal Sejk.
Významným mezníkem v dějinách archivnictví na Podblanicku se stal 27. červen roku 2000. Tehdy byla slavnostně otevřena novostavba, jež v současné době slouží účelům Státního okresního archivu v Benešově. Do nové budovy, která obsahuje pět prostorných depozitářů, byly soustředěny veškeré fondy okresního archivu a tak definitivně skončilo obtížné dojíždění do vzdálených depozitářů. Nová archivní budova splňuje veškeré nároky pro kvalitní uchování svěřených archiválií a dále poskytuje příjemné prostředí zaměstnancům i badatelům.
(K historii archivnictví na Podblanicku blíže: E.Procházková, Nástin dějin archivnictví na Benešovsku, in: E.Procházková – J.Pánek, Archiv a region, Benešov 2000, s. 9 – 87. Publikace byla vydána k příležitosti otevření novostavby benešovského archivu.)