Historie Státního okresního archivu v Berouně
Tak jako všechny ostatní státní okresní archivy, i berounský má své předchůdce v archivech měst. Nejvýznamnějším přechůdcem okresního archivu byl bezesporu archiv královského města Berouna. Městské písemnosti byly dlouhá staletí uloženy v místnostech staré radnice, od konce 19. století pak ve dvou místnostech berounské Dolní brány, a to až do roku 1996.
Počátky archivnictví na Berounsku můžeme klást do roku 1888, kde komise vedená odborným učitelem Emanuelem Makovičkou položila základ městskému muzeu a zároveň i městského archivu. Od té doby muzejní činnost šla ruku v ruce s archivní prací. Správcové městského muzea, zpravidla středoškolští profesoři, byli současně správci archivu. Jejich činnost nebyla ovšem systematická, záleželo vždy na osobnosti toho kterého správce. Z nich je třeba vyzdvihnout prof. Karla Kazdu (správcem v letech 1922-1947), který mj. založil sborník Podbrdským krajem a kam také často přispíval. Jeho následovníky byli Viktor Palivec (knihovník), Josef Vítkovský (1947), František Vítkovský (1948-1952) a Josef Berka, původně českobratrský kněz. Berka zároveň stál u zakládání okresního archivu. Ten vznikl v roce 1954 podle vládního nařízení, jako jeden z článků celostátní centralizované sítě archivů.
Berka setrval ve své funkci okresního archiváře až do roku 1958, kdy se stal vedoucím archivu Jaroslav Holeček. Právě za jeho vedení se podařilo zpracovat první velké okrení fondy (okresní úřady, zastupitelstva, soudy aj.). Archiv se však neustále potýkal s naprostým nedostatkem vhodných depozitářů. Tento problém se ještě prohloubil v roce 1960, kdy po zrušení okresního archivu v Hořovicích převzal jeho fondy berounský archiv. Koncem 60. let byl okresní archiv roztroušen až na 14 místech po celém okrese. Teprve Po nástupu nové ředitelky Svatavy Drtinové (1972-1996) se situace postupně stabilizovala. Archiv měl centrálu v budově berounského děkanství, depozitáře na děkanství v Žebráku, bývalé učňovské škole na Vinici v Berouně, berounské městské bráně a od 80. let i v protiatomovém krytu v Králově Dvoře. Ve většině archivů trpěly písemnosti nadměrnou vlhkostí (až 85 %) a tudíž i plísněmi.
O novém archivu se začalo uvažovat již od 70. let, v roce 1975 byl zpracován projekt, ale nikdy nebyl realizován. Teprve v souvislosti se společenskými změnami po roce 1989 a následnými restitucemi se situace změnila. Okresní archiv (od roku 1992 státní okresní) musel vyklidit obě církevní budovy, a tak se novostavba stala nutností. Proto se v roce 1991 obrátila ředitelka archivu Svatava Drtinová na přednostu okresního úřadu Františka Malého i na vedoucí příslušných referátů s návrhem stavby nové budovy. Vzhledem ke kritické situaci se okresní úřad zavázel financovat novostavbu sám.
Na vybrané lokalitě mezi továrnou Tiba a dálnicí D 5 zahájil v roce 1993 Stavební podnik Beroun podle plánů projektanta, firmy Spektra Beroun, stavební práce. V následujícím roce smontovaly Vítkovické hutní montáže nosnou konstrukci objektu. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1995. Obložení budovy žulovými deskami provedla v druhé polovině tohoto roku firma Jež s. r. o. z Loděnice. Barevné řešení fasády i návrh části interiérů jsou dílem ing. arch. Evy Knapové z Prahy.
Slavnostní otevření nové budovy se uskutečnilo 29.3. 1996. Nová budova archivu je čtyřpodlažní o půdorysných rozměrech 31,20 x 14,40 m a výšce 18,15 m. Její osa je orientována od severu k jihu, aby docházelo k menšímu oslnění a zahřívání prostoru uvnitř objektu. Je nepodsklepena z důvodu blízkosti řeky Litavy, usazena na železobetonových pilotech a betonových patkách. V přízemí jsou umístěny dva archivní sklady, pořádací místnost a prostory pro příjem a očistu archiválií, garáž s dílnou a dvě kanceláře užívá Pozemkové knihy Katastrálního úřadu v Berouně. V prvním patře jsou prostory přístupné veřejnosti, tj. badatelna a přednáškový sál. V další části patra jsou čtyři pracovny archivářů, knihovna a fotokomora. V druhém a třetím podlaží se nacházejí pouze archivní depoty, každý o rozloze 378 m2. Ve čtvrtém patře jsou situovány strojovny vzduchotechniky (udržuje stabilní prostředí 15-17° C a asi 55 % rel. vlhkosti vzduchu) i výtahu a plynová kotelna.
V lednu 1996 začalo stěhování téměř 2 500 běžných metrů archiválií ze všech depozitářů vlastními silami, které archiváři ukončili v srpnu téhož roku.
Touto stavbou získal Státní okresní archiv v Berouně poprvé za dobu svého trvání vlastní sídlo, které splňuje velmi náročné podmínky pro bezpečné uchování i plné využívání archiválií k vědeckým, soukromým i úředním potřebám.
© 2004
